30.
kapitola — Dvanáct apoštol ˚u
“
Vystoupil na horu a zavolal k sobˇe ty, které si vyvolil; i pˇrišli k
nˇemu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat.”
Marek 3,13.14
.
Ve stínu strom˚u na horském svahu nedaleko Galilejského jezera
povolal Kristus dvanáct apoštol ˚u a pronesl známé Kázání na hoˇre.
Ježíš mˇel rád pole a hory a ˇcastˇeji uˇcil pod širým nebem než v
chrámu ˇci v synagogách. Zástupy, které za ním pˇricházely, by se ani
do žádné synagogy nebyly vešly. To ale nebyl jediný d˚uvod, proˇc
se Ježíš rozhodl uˇcit v polích a lesích. Ježíš mˇel rád pˇrírodu. Každé
tiché zákoutí pro nˇeho bylo posvátným chrámem.
První obyvatelé zemˇe mˇeli svoji svatyni pod stromy ráje. Tam
Kristus rozmlouval s praotcem lidstva. Když byli Adam s Evou
vyhnáni z ráje, uctívali Boha v lesích a polích, kde je Kristus sezna-
moval s evangeliem své milosti. S Abrahamem hovoˇril Kristus pod
duby v Mamre, s Izákem pˇri veˇcerní modlitbˇe na poli, s Jákobem na
pahorku v Bét-el, s Mojžíšem v midjánských horách a s Davidem
na pastvinách, kde jako mladík hlídal stáda. Na Krist ˚uv pˇríkaz Židé
po patnáct století každoroˇcnˇe na týden opouštˇeli své pˇríbytky a byd-
leli ve stanech postavených ze zelených vˇetví “ušlechtilých strom˚u,
palmových ratolestí, vˇetví myrtových keˇr˚u a potoˇcních topol ˚u”.
3.
Mojžíšova 23,40
.
Když chtˇel Ježíš promluvit ke svým uˇcedník˚um, odešel s nimi
do ticha polí a hor. Uˇcil je sebezapˇrení a tato klidná místa byla pro
jeho ponauˇcení vhodnˇejší než rušné mˇesto. Rád shromažd’oval lidi
pod modrou oblohou na travnatých svazích nebo na bˇrezích jezera.
Uprostˇred díla svých rukou mohl obracet pozornost posluchaˇc˚u od
umˇelého k pˇrirozenému. V životˇe pˇrírody se projevovaly zásady jeho
království. Když se lidé rozhlédli a vidˇeli obdivuhodné dílo jeho
rukou, lépe chápali vzácnou Boží pravdu. Pˇríroda jim pˇripomínala
Kristovo uˇcení a pˇripomíná je i dnes všem, kdo do ní chodí s Kristem
v srdci. Cítí v ní Boží pˇrítomnost. Pˇríroda obrací pozornost ke
226
