212
Touha vˇek˚u
mnozí z tˇech, kdo poprvé slyšeli poselství pravdy u stolu publikán˚u.
Nˇekteˇrí potom zaˇcali hlásat evangelium. Pro Matouše samotného
byla Ježíšova úˇcast na hostinˇe trvalým pˇríkladem a pouˇcením. Opo-
vrhovaný publikán se stal jedním z nejoddanˇejších evangelist ˚u a
svou službou kráˇcel vˇernˇe ve stopách svého Mistra.
Když se rabíni dozvˇedˇeli o Ježíšovˇe návštˇevˇe u Matouše, cho-
pili se pˇríležitosti, aby Ježíše obvinili. Chtˇeli však k tomu využít
uˇcedníky. Snažili se v nich vzbudit pˇredsudky a doufali, že je Mistru
odcizí. Mˇeli v úmyslu oˇcernit Krista pˇred uˇcedníky a uˇcedníky pˇred
Kristem, a zasáhnout tak jejich nejzranitelnˇejší místo. Tímto zp˚uso-
bem pracuje satan již od své vzpoury v nebi. Všichni, kdo vyvolávají
nesváry a odcizení, jsou ovládáni jeho mocí.
Závistiví rabíni se ptali uˇcedník˚u: “Jak to, že váš Mistr jí s
celníky a hˇríšníky?” Ježíš neˇcekal, až uˇcedníci odpovˇedí, ale sám
ˇrekl: “Lékaˇre nepotˇrebují zdraví, ale nemocní. Jdˇete a uˇcte se, co to
je: ‘Milosrdenství chci, a ne obˇet’.’ Nepˇrišel jsem pozvat spravedlivé,
[172]
ale hˇríšníky.”
Matouš 9,11.12
.
Farizeové si mysleli, že jsou duchovnˇe
zdraví a žádného lékaˇre nepotˇrebují. Duchovní nemoci, které vedou
ˇclovˇeka do záhuby, vidˇeli jen na publikánech a pohanech. Nebylo
snad tedy posláním Lékaˇre vyhledat právˇe ty, kdo potˇrebovali jeho
pomoc?
Farizeové vidˇeli sami sebe v tom nejlepším svˇetle, ale ve skuteˇc-
nosti na tom byli h˚uˇre než ti, kterými pohrdali. Publikáni nebyli tak
zaslepení a sebevˇedomí, a byli proto pˇrístupnˇejší p˚usobení pravdy.
Ježíš ˇrekl rabín˚um: “Jdˇete a uˇcte se, co to je: ‘Milosrdenství chci,
a ne obˇet’.’” Ukázal, že i když si rabíni ˇciní nárok na výklad Božího
slova, jeho duch je jim úplnˇe cizí.
Farizeové byli na nˇejakou dobu umlˇceni, ale to je jen utvrdilo v
jejich nepˇrátelství. Vyhledali uˇcedníky Jana Kˇrtitele a snažili se je
popudit proti Spasiteli. Sami poselství Jana nepˇrijali. S pohrdáním
ukazovali na jeho odˇríkavý život, prosté chování a obyˇcejný odˇev.
Posmívali se mu a prohlašovali ho za fanatika. Jan napadal jejich
pokrytectví, oni proto odmítali jeho poselství a snažili se proti nˇemu
pobouˇrit i lid. Boží Duch p˚usobil na jejich srdce a usvˇedˇcoval je
z hˇríchu, ale oni zavrhli Boží radu a prohlásili Jana za posedlého
d’áblem.
Když se Ježíš pˇrátelil s lidmi, jedl a pil u jejich stol ˚u, obvinili
jej, že je milovníkem hod˚u a pitek. To však platilo o nich. Stejnˇe
