194
Touha vˇek˚u
pastýˇre a jeho ovcí. Když se potom lidé s tˇemito jevy v pˇrírodˇe se-
tkali, vzpomnˇeli si na jeho slova. Kristova podobenství jim neustále
pˇripomínala jeho uˇcení.
Kristus lidem nikdy nelichotil. Nikdy nevyzdvihoval jejich do-
mnˇenky a pˇredstavy, nechválil nápadité myšlenky. Ti, kdo nezaujatˇe
a do hloubky pˇremýšleli, pˇrijímali jeho uˇcení a zjistili, že je zku-
šebním kamenem jejich moudrosti. Žasli nad tím, jak jednoduchým
jazykem vyjadˇroval duchovní pravdu. I ti nejvzdˇelanˇejší byli jeho
slovy uneseni, užitek však vždy pˇrinášela i nevzdˇelaným. Ježíš mˇel
poselství i pro lidi, kteˇrí neumˇeli ˇcíst ani psát, a dokonce i pohan˚um
dával najevo, že jim má co ˇríci.
Jeho láska a soucit byly pro unavené a zarmoucené jako balzám.
I uprostˇred rozhnˇevaných nepˇrátel z nˇeho vyzaˇroval pokoj. Jeho
vnitˇrní klid, pˇríjemná povaha a pˇredevším láska, která se odrážela
[158]
v jeho pohledu i slovech, pˇritahovaly každého, kdo se nezatvrdil v
nevíˇre. Kdyby nebyl stále laskavý a nepˇristupoval k lidem s pocho-
pením, nebyly by za ním chodily tak veliké zástupy. Trpící, kteˇrí za
ním pˇricházeli, cítili, že o nˇe má zájem jako jejich vˇerný pˇrítel, a
chtˇeli lépe poznat jeho uˇcení. Pˇriblížilo se k nim nebe. Toužili být
stále s ním, aby se mohli bez pˇrestání tˇešit z jeho lásky.
Ježíš velmi pozornˇe a s uspokojením sledoval, jak se mˇení výraz
tváˇre jeho posluchaˇc˚u. Vyzaˇroval z nich zájem a radost. Tˇešilo ho,
když pravda pronikala do jejich srdcí, boˇrila zdi sobectví, vedla
je k pokání a nakonec i k vdˇeˇcnosti. Nˇekdy zahlédl mezi zástupy
známé tváˇre a rozzáˇril se radostí. Vidˇel v nich nadˇejné obyvatele
svého království. Když se jasnˇe vyslovená pravda dotkla nˇekteré z
uctívaných model, zaznamenal zmˇenu. Chladný a odmítavý pohled
svˇedˇcil o neochotˇe pˇrijmout svˇetlo. Takové zavrhování poselství
pokoje Ježíše vždy velmi zraˇnovalo.
Vyléˇcení posedlého
V synagoze hovoˇril o tom, jaké království pˇrišel nastolit, a o
svém poslání vysvobodit lidi ze satanova zajetí. Pˇrerušil jej strašlivý
výkˇrik. Zástupem se prodíral posedlý muž a kˇriˇcel: “Co je ti do nás,
Ježíši Nazaretský? Pˇrišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý
Boží.”
Marek 1,24
.
