Odmítnutí v Nazaretu
183
Když Ježíš v synagoze ˇcetl proroctví, zkrátil poslední ˇcást tý-
kající se Mesiášova díla. Po slovech “vyhlásit léto Hospodinovy
pˇríznˇe” vynechal “den pomsty našeho Boha”.
Izajáš 61,2
.
Tato ˇcást
proroctví byla stejnˇe pravdivá jako ˇcást pˇredchozí a Ježíš svým ml-
ˇcením pravdu nepopˇrel. Jeho posluchaˇci však lpˇeli právˇe na tˇechto
posledních slovech a dychtivˇe oˇcekávali jejich naplnˇení. Svolávali
soudy na pohany, a pˇritom si neuvˇedomovali, že sami jsou ještˇe hˇríš-
nˇejší. Právˇe oni nutnˇe potˇrebovali milost, kterou pohan˚um tak rádi
upírali. V den, kdy byl Ježíš mezi nimi v synagoze, mˇeli pˇríležitost
pˇrijmout výzvu nebes. Ten, který “si oblíbil milosrdenství” (
Micheáš
7,18
),
je chtˇel zachránit pˇred zkázou, již na sebe svými nepravostmi
pˇrivolávali.
Ježíš se jich jen tak nevzdal a ještˇe jednou je vyzval k pokání.
Na konci svého p˚usobení v Galileji znovu navštívil domov svého
dˇetství. Od chvíle, kdy jej odmítli, se zpráva o jeho uˇcení a zázracích
roznesla po celé zemi. Jeho nadlidskou moc už nikdo nemohl po-
pˇrít. Obyvatelé Nazareta vˇedˇeli, že všude konal dobro a uzdravoval
každého, koho sužoval satan. V okolních vesnicích nebyl jediný
d˚um, kde by se ještˇe vyskytovala nˇejaká nemoc. Ježíš tudy prošel
a uzdravil všechny nemocné. Milosrdenství, které se projevovalo v
každém ˇcinu jeho života, svˇedˇcilo o jeho božském pomazání.
Když obyvatelé Nazareta naslouchali Ježíšovým slov˚um, p˚usobil
na nˇe opˇet Boží Duch. Ani tentokrát však nechtˇeli pˇripustit, že by
muž, který vyrostl mezi nimi, mohl být jiný, nebo dokonce vˇetší
než oni. Stále je znepokojovaly vzpomínky na to, jak se prohlásil
za Zaslíbeného a upíral jim pˇríslušnost k Izraeli. Oznámil jim totiž,
že si Boží pˇrízeˇn zasluhují ještˇe ménˇe než pohané. Ptali se sice:
“
Odkud to ten ˇclovˇek má? Jaká je to moudrost, jež mu byla dána?
A jak mocné ˇciny se dˇejí jeho rukama!” (
Marek 6,2
),
ale nechtˇeli
jej pˇrijmout jako Krista, Božího Syna. Pro jejich nevˇeru nemohl
Spasitel mezi nimi vykonat mnoho zázrak˚u. Jen nˇekolik málo lidí
pˇrijalo jeho požehnání. Ježíš, aˇc nerad, odešel a již nikdy se tam
[150]
nevrátil.
Nevˇera, kterou v sobˇe obyvatelé Nazareta chovali, je postupnˇe
zcela ovládla. Zmocnila se i velerady a celého národa. Odmítnutí
projevu moci Ducha svatého bylo pro knˇeze i lid poˇcátkem konce.
Snažili se dokázat, že když Krista poprvé zavrhli, byli v právu, a
nadále malichernˇe pitvali jeho slova. Jejich odmítání Ducha vy-
