168
Touha vˇek˚u
vyhlásit léto Hospodinovy pˇríznˇe.”
Izajáš 61,1.2
.
Kristovy skutky
prozrazovaly nejen to, že je Mesiáš, ale i zp˚usob, jakým nastolí
své království. Janovi byla zjevena stejná pravda jako Elijášovi na
poušti, když vidˇel “pˇred Hospodinem veliký a silný vítr rozerváva-
jící hory a tˇríštící skály, ale Hospodin v tom vˇetru nebyl. Po vˇetru
zemˇetˇresení, ale Hospodin v tom zemˇetˇresení nebyl. Po zemˇetˇresení
oheˇn, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl.” Po ohni B˚uh promluvil
k prorokovi “hlasem tichým, jemným”.
1.
Královská 19,11.12
.
Tak
mˇel Ježíš uskuteˇcˇnovat své dílo — ne ˇrinˇcením zbraní a boˇrením
tr˚un˚u a království, ale p˚usobením na lidská srdce životem plným
milosrdenství a obˇetavé lásky.
Sebezapírání, které projevoval ve svém životˇe Jan Kˇrtitel, bylo
zásadou Mesiášova království. Jan dobˇre vˇedˇel, jak cizí to vše bylo
pˇredstavám a nadˇejím izraelských v˚udc˚u. To, co pro nˇeho bylo
pˇresvˇedˇcivým d˚ukazem Kristova božství, pro nˇe nic neznamenalo.
ˇCekali jiného Mesiáše, než byl zaslíben. Jan tušil, že Spasitelovo
poslání v nich probudí jen nenávist a odsouzení. Jako Krist ˚uv pˇred-
ch˚udce upíjel z kalicha, který bude muset Spasitel vypít až do dna.
Ježíš se pˇriznal k Janu Kˇrtiteli
Ježíšova slova: “Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží,” byla
pro Jana Kˇrtitele jemným napomenutím. Nebyla zbyteˇcná. Jan lépe
pochopil podstatu Kristova poslání. Cele se odevzdal Bohu na život
i na smrt. Chtˇel co nejlépe sloužit dílu, které miloval.
[137]
Když poslové odešli, promluvil Ježíš k lidu o Janovi. Spasiteli
bylo vˇerného svˇedka, který byl nyní umlˇcen v Herodovˇe žaláˇri,
upˇrímnˇe líto. Nechtˇel, aby si lidé mysleli, že B˚uh na Jana zapomnˇel
nebo že Jan v soužení ztratil víru. ˇRekl: “Na co jste se vyšli na poušt’
podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?”
Lukáš 7,24
.
Vysoké rákosí, které rostlo kolem Jordánu a s každým závanem
vˇetru se ohýbalo, pˇredstavovalo rabíny, kteˇrí rádi kritizovali a od-
suzovali Kˇrtitelovo poslání. Zmítali se sem a tam podle toho, jak
se mˇenilo veˇrejné mínˇení. Nechtˇeli se pokoˇrit a pˇrijmout Janovo
p˚usobivé poselství. Ze strachu pˇred lidem se však neodvážili ote-
vˇrenˇe bránit jeho dílu. Boží posel nebyl zbabˇelý. Zástupy, které se
shromáždily kolem Krista, byly pˇrímými svˇedky Janovy ˇcinnosti.
Slyšely, jak neohroženˇe Jan napadal hˇrích. Naprosto otevˇrenˇe se
