22.
kapitola — Uvˇeznˇení a smrt Jana Kˇrtitele
Jan Kˇrtitel jako první ohlašoval pˇríchod Kristova království a
jako první pro nˇe trpˇel. Byl zbaven volnosti, kterou mˇel na poušti,
a odtržen od zástup˚u, jež dychtily po jeho slovech. Byl uvˇeznˇen
v žaláˇrní kobce pevnosti Heroda Antipy. Velice ˇcasto p˚usobil v
oblasti na východ od Jordánu a toto území spadalo pod Herodovu
správu. Sám Herodes poslouchal jeho kázání. Žil velmi nevázanˇe a
pˇri Janových výzvách k pokání se tˇrásl. “Herodes se totiž Jana bál,
nebot’ vˇedˇel, že je to muž spravedlivý a svatý. . . , když ho slyšel,
byl celý nejistý, a pˇrece mu rád naslouchal.”
Marek 6,20
.
Jan s ním
jednal zcela otevˇrenˇe. Odsuzoval jeho hˇríšný vztah s Herodiadou,
ženou jeho bratra. Herodes se nˇejakou dobu pokoušel vymanit z
otroctví své vášnˇe, ale Herodias vynaložila všechno úsilí na to, aby
jej k sobˇe pˇripoutala ještˇe silnˇeji. Janovi se pomstila — pˇrimˇela
Heroda k tomu, aby ho uvˇeznil.
Jan˚uv život byl naplnˇen prací. Neˇcinnost a stísnˇenost vˇezeˇnského
života na nˇeho tˇežce doléhaly. Týdny ubíhaly a nic se nemˇenilo. Jana
zaˇcínaly pˇrepadat pochybnosti a malomyslnost. Uˇcedníci na nˇeho
nezapomnˇeli. Mohli jej ve vˇezení navštˇevovat. Pˇrinášeli mu zprávy o
Ježíšových ˇcinech a o tom, jak se kolem nˇeho shromažd’ují zástupy
lidí. Nechápali však, proˇc se nový uˇcitel, je-li Mesiášem, nezasadí
o Janovo propuštˇení. Jak m˚uže dovolit, aby byl jeho vˇerný posel
vˇeznˇen a snad i pˇripraven o život?
Jejich otázky na Jana zap˚usobily a vyvolaly v nˇem pochybnosti,
které by ho nikdy pˇredtím nebyly napadly. Satan se radoval, když
slyšel uˇcedníky a vidˇel, jak jejich slova Božího posla zraˇnují. Lidé se
ˇcasto považují za pˇrítele nˇekoho pozoruhodného, chtˇejí mu dokázat
svoji vˇernost, a pˇritom mu škodí jako nejvˇetší nepˇrátelé. Místo aby
jej posilnili ve víˇre, ˇcasto ho svými slovy ubíjejí a zmalomysl ˇnují.
Jan Kˇrtitel stejnˇe jako Spasitelovi uˇcedníci nepochopil podstatu
Kristova království. ˇCekal, že Kristus usedne na David˚uv tr˚un, ale
ˇcas plynul a Kristus si žádný nárok na královskou moc neˇcinil.
Jana to velmi znepokojovalo. Byl zmaten. Hlásal lidu, že se musí
165
