Poprvé pˇred veleradou
163
tajemné budoucí události. Každá obˇet’ pˇredstavovala Kristovu smrt.
V každém oblaku kadidla stoupala vzh˚uru jeho spravedlnost. V
každém slavnostním zatroubení znˇelo jeho jméno. Ve vznešeném
tajemství svatynˇe svatých pˇrebývala jeho sláva.
Židé mˇeli Písmo a domnívali se, že pouhá povrchní znalost
jeho text ˚u jim zaruˇcí vˇeˇcný život. Ježíš však ˇrekl: “Jeho slovo ve
vás nez˚ustává.” Odmítli Krista v jeho slovu, a tím ho odmítli i ve
skuteˇcnosti. “Vy nechcete pˇrijít ke mnˇe, abyste mˇeli život.”
Jan
5,38.40
.
Židovští pˇredstavitelé sice zkoumali uˇcení prorok˚u o Mesiášovˇe
království, ale neˇcinili tak s upˇrímnou touhou poznat pravdu. Chtˇeli
jen najít d˚ukazy, které by podpoˇrily jejich ctižádostivé nadˇeje. Když
Kristus pˇrišel jinak, než oˇcekávali, nepˇrijali ho. Své poˇcínaní se
snažili ospravedlnit tím, že ho prohlásili za podvodníka. Jakmile
se rozhodli jít touto cestou, bylo pro satana snadné posilovat jejich
odpor ke Kristu. Slova, která mˇeli pˇrijmout jako d˚ukaz Ježíšova bož-
ství, obrátili proti nˇemu. Tak pˇrevrátili Boží pravdu v lež. ˇCím jasnˇeji
je Spasitel oslovoval svými milosrdnými skutky, tím odhodlanˇeji
odmítali pravdu.
Ježíš ˇrekl: “Neˇcekám slávu od lidí.”
Jan 5,41
.
Nestál o vliv
ani souhlas velerady. Jejich uznání nemohlo být pro nˇeho žádnou
poctou. Mˇel pˇrece moc a slávu z nebe. Kdyby si to byl pˇrál, andˇelé
by sestoupili a vzdali mu poctu, Otec by byl znovu potvrdil jeho
božství. Ale kv˚uli židovským v˚udc˚um a kv˚uli národu, v jehož ˇcele
stáli, chtˇel, aby poznali jeho charakter a pˇrijali požehnání, jež jim
pˇrinášel.
“
Pˇrišel jsem ve jménu svého Otce, a nepˇrijímáte mne. Kdyby
pˇrišel nˇekdo ve svém vlastním jménu, toho pˇrijmete.”
Jan 5,43
.
Ježíš
pˇrišel z Božího povˇeˇrení, nesl Boží obraz, napl ˇnoval Boží slovo a
hledal Boží slávu. Izraelští v˚udcové jej však nepˇrijali. Kdyby byli
pˇrišli jiní ze své vlastní v˚ule a pro svoji vlastní slávu a vydávali se za
Krista, byli by je pˇrijali. Proˇc? Protože ten, kdo hledá sv˚uj prospˇech,
povzbuzuje touhu po vlastním vyvýšení i v druhých. Taková výzva
by u Žid˚u našla odezvu. Pˇrijali by falešného uˇcitele, který by lichotil
jejich samolibosti a schvaloval jejich oblíbené názory a tradice.
Ježíšovo uˇcení však neodpovídalo jejich pˇredstavám. Bylo duchovní
a vyžadovalo sebezapˇrení. Proto je nepˇrijali. Nepoznali Boha. Hlas,
který k nim promlouval v Kristu, jim byl cizí.
